O knize: rok / Zhluboka jsem se nadechl. Tato vůně. Můj studený lesní déšť. Bůh. Znovu mě zaplavila vlna úlevy. Neodešel. Hunter byl tady, vedle mě a svým mocným tělem mě chránil před celým světem. Položil jsem ruce na jeho široká ramena a zdálo se, že bolest začala ustupovat. Slzy mi opět stékaly po tvářích. Ale to už byly slzy úlevy. Hunter zvedl můj obličej svými silnými rukama, palci mi setřel slzy z tváře a pohladil mě po vlasech. Chtěla jsem v něm zmizet. Bylo to tak dobré, teplé a bezpečné... Teď jsem byl v lese, dotýkal se listů a dýchal jeho studený, měkký vzduch. Sbalil mě před neviditelnými šípy, které na mě létaly, chránily mě a chránily před vším špatným. A nechtěl jsem to opustit. Jen si lehnout do vlhké chladné trávy a dívat se na modrou oblohu a zhluboka dýchat s vědomím, že mě sem nedostane jediný predátor